…a já ti povím, kdo jsi, praví upravené pořekadlo. Jsme v dobré, co říkám, v té nejlepší společnosti nepřátel Ruska, zobrazené na naší mapě v červené barvě. Česko se Spojenými státy bylo do ní nominováno už loni v květnu a v minulých dnech přibylo 45 dalších zemí. Jmenování podepsal sám Vladimír Vladimirovič Putin. Tedy žádný apríl nebo jiná srandička.

Americe se dostalo tohoto významného uznání za dlouholeté, setrvalé nepřátelství a podvratnou činnost. Česko díky čučkařům, minulé vládě a prezidentu Zemanovi. Není, co dodat. Kdo nemá Alzheimera nebo není senilní, si jistě dobře vzpomíná, ládovali nám s tím hlavu celé měsíce.

Čerstvě jmenování členové si tu poctu zasloužili tím, že se připojili k Americe a potrestali Rusko sankcemi za vpád na Ukrajinu. I když si teď drbou hlavu, neboť pociťují bumerangový účinek nepromyšleného činu. Všude samí kupci a málo zboží, benzin, aby člověk raději kradl z nádrže sousedova auta, jak už to dělají mnozí Američané, teplo je přepych, nebude obilí, chléb jen na příděl, přijde hlad a v řadě chudých zemí hladomory.

Pro ně opravdový svět, kde se lidé ještě snaží zlepšit svůj úděl, životní podmínky a budoucnost, není problém. Červené elity nezajímá, jaké WC by lidé chtěli, nebo jestli mají tekoucí vodu.

Základním problémem je, že Spojené státy se zvrhly v super ozbrojený oligarchický stát. Obrovská, rostoucí sociální nerovnost v národě a groteskní plýtvání ekonomickými zdroji na válčení jsou jen dva projevy tohoto stavu. To je výsledek desetiletí amerického korporátního kapitalismu. Téměř všechny červené státy mají tendenci sdílet podobné zpotvořeniny, ale americká odrůda nemoci je nejjedovatější a hyne.

Přidejte ekonomický úpadek, který nutí pracující žít od výplaty k výplatě. Pro případ nouze mají jen pár tisíc, oprava auta je pro ně finanční pohroma, Mladí žijí u svých rodičů, protože nemohou sehnat slušně placenou práci, aby si mohli koupit dům nebo byt a založit rodiny. Mnozí nenavštěvují doktory, neboť lékařská péče je pro ně příliš drahá. Základní školy jsou mlýny na propagandu; rodiče to vědí, ale nemohou nic dělat. Důchodové programy mizí, protože zaměstnavatelé proměňují zaměstnance v nezávislé dodavatele, aby se vyhnuli výdajům na sociální dávky. Společnost se podobá přetlakovému kotli, v němž vře strach a hněv.

Lidé by měli pochopit, že neoliberalismus a LBGT+ jsou pouze zástěrkou pro úpadek vládnoucího hospodářské řádu a nezadržitelného postupu mravní a morální degenerace. Pak by se možná nechovali jako stádo ovcí.

Laskavě se podívejte na údaje o zalidnění v jednotlivých zemích a sečtěte Putinovy nenávistníky. Jsou v menšině. Ale i z pouhého pohledu na naši barevnou mapku bije do očí, že šedá s modrou převládají.

Na všem shora řečeném velmi záleží, ale téměř nic z toho nepronikne do vědomí lidí, kterým tisk a televize každodenně a celodenně vtloukají do hlavy, že jsme v té nejžádoucnější vybrané společnosti na světě. Gratulovat si netřeba.

Kolo času se otáčí a role se mění. Jednou zas bude hej, bude ropa i plyn. Rusové jsou Slované jako my, s nimi se se domluvíme snáze, než s nějakým Yankeem nebo žabožroutem. Když v roce 1945 Rusové osvobodili České Budějovice, moje babička přivedla jednoho z nich k nám.

„Asi je z tý války nahluchlý,“ usoudila babička. Zhluboka se nadechla, a tak prudce, že jí na spáncích vypluly modré žilky. Potom zaryčela: „Máááš…“ znovu se nafoukla a s důrazem na každé slabice opakovala sugestivní otázku: “krásný život?!“

Rus pomalu rozepnul gatě, obnažil břicho a zašeptal: „ Bělyj.“ V rozpacích se začal drbat dole pod žaludkem, kde ho soužily vši. „Bělyj, opakoval. Z ničeho nic se začal smát: „ Bábuška, smotri, BĚLYJ!

„Politický jazyk... je navržen tak, aby lži zněly pravdivě a vraždy společensky přijatelně, a aby čistému větru dodal zdání solidnosti“, řekl George Orwell.